Fotografie pro mě představuje výzvu. Tak jako pro malíře čisté plátno nebo pro muzikanta ticho. Než uchopí štětec nebo hudební nástroj, slyší a vidí své dílo uvnitř. Nejprve vidím jen obrys fotky, cítím její náladu. Představuji si třeba jen kroky, louži a bubnující kapky deště. V jedinečném okamžiku lze obrys zhmotnit. K tomu nestačí model, je potřeba člověk.
Ačkoliv nejsem úzce tematicky zaměřen, mám oblíbené náměty a tíhnu k přirozenému podání snímku. Krajina i město mají mnoho různých nálad a tváří, nemají však duši ve smyslu lidské bytosti. Mají zvířata duši? Zkuste se jim podívat do očí. Ať tak či onak, nejraději ze všeho fotím lidi. Podobně jako u krajiny sledujeme počasí, u lidí nalezneme ve tváři zrcadlení nálad a charakteru. Čím bohatší vnitřní krajina, tím větší část duše může být na snímku zachycena.
Pro mne je vrcholným fotografickým uměním podat nezkresleně vnitřní výraz člověka takový, jak mu jej vtiskl čas, osud i povaha. Miluju velké přiblížení, aby vynikl výraz ve tváři a oči byly takřečeným okénkem do duše. Abych zdůraznil nitro, musím si získat důvěru portrétovaného. A to je vzácná věc. Podaří-li se vše na výbornou, mou největší odměnou nejsou fotky samotné, nýbrž spontánní a obrovská radost klienta.
Těším se na společné tvůrčí úsilí s Vámi
