English


Olbram Zoubek

Olbram Zoubek

Vždycky mě fascinovaly zmrzačené figury Pomníku obětem komunismu na Újezdě. Prsty zdvižené k přísaze v podloubí na Národní třídě. Posmrtná maska Jana Palacha u Filozofické fakulty. Nebo Milada Horáková, ke kolemjdoucím natočena zády a s tváří skloněnou k zemi... Olbram geniálně vystihl její poslední slova "Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně."

Portrétovat Olbrama byla pro mě velká čest a nezapomenutelný zážitek. Olbram nebyl jen umělec, ale také velký bojovník. Bojovník za lidského ducha. V jeho očích září hluboká lidskost nepoznamenaná nýbrž zušlechtěná poznáním...

Jeho sochy jsou jako slunečnice, které již nezvedají své tváře k nebi, neboť vědí, že zem je dost světlá, zem jim stačí... Mistrovy ruce je uhnětly a jakoby do každé zaklel kousíček své duše... Když se na jeho díla dívám, slyším Olbramovo poselství: "Byl bych šťasten, kdybych mohl sobě i druhým připomenout, že moře šumí stále, i když se tlačíme v elektrice, že obloha nad mraky je vždycky modrá, že v každém z nás je kousek Prométhea, že v každé ženě je kousek bohyně..."

Zavřít