Tsaghik Isajanyan
Je pěkný únorový den, na slunci už skoro jaro, ale ve stínu ještě tuhá zima. S Tsaghik máme domluvené focení v apartmánu v Pařížské. Vycházíme po schodech a cestou zdravíme usměvavého Jiřího Krampola, který čeká na výtah. V dalším poschodí míjíme Josefa Laufera, oddaného ctitele Tsaghik, který jí tento rok již POTŘETÍ a stejně vroucně přeje báječný nový rok.
Tsaghik se převléká a já popíjím kávu na terase. Koukám, jak zrovna dole otevírají Tiffanyho. Zvažuji, jak to dnes budu fotit, ale když Tsaghik vchází do pokoje, je mi jasné, že veškeré přemýšlení bylo úplně zbytečné, protože nebylo vůbec potřeba.
Napadá mě, že cudnost chce náznak jen, kdežto vášeň chce doslovné. Dumám, o čem Tsaghik asi sní? Jaký vede vnitřní život? Jaká je bytostně? Slovy se mi to vyjádřit vůbec nedaří, protože ještě nebyla vymyšlena slova tak cudná a vášnivá zároveň...
Zavřít