Seamus Heaney
Cestou na čtení nositele Nobelovy ceny za literaturu, irského básníka Seamuse Heaneyho, jsem měl kuriózní příhodu. Mířil jsem do Strahovského kláštera a uvízl v beznadějné zácpě na Újezdu. Navíc jsem jel pozdě... Napadla mě spásná myšlenka: zkusím chytnout lanovku. Za chvíli už jsem stoupal vzhůru, shlížel na Prahu a říkal si v duchu, jsem blázen, jsem jediný člověk na světě, který jel na takové čtení lanovkou. Nakonec jsem však přišel dokonce s předstihem.
Seamus byl pro mě živoucí legendou poezie. Ne náhodou měl kolem sebe zástupy lidí a byl malý zázrak, když jsme na malou chvíli stáli sami dva osamoceni, dav kolem mezitím dál šuměl. A ze Seamuse vyzařoval božský klid... V básníkově přítomnosti mi vytanul na mysl klidně tekoucí potůček, ve kterém si smáčí vlasy spanilá vrba...
Zavřít